Written by m4r3k and tagged by články, linux, openSUSE.
Před nedávnem vyšla nová verze distribuce openSUSE. Co tato verze přináší, se můžete dozvědět v této recenzi.
Začneme poněkud zlehka. Změna, která vás praští do oka jako první, je změna Artworku, což je to, jak vypadá grafické uživatelské prostředí. Je to asi jedna z těch méně významných změn, ale zato je dovolím si říct, že nejvíce patrná. openSUSE 10.2 bylo barevně laděno spíše do modré, současná verze je laděna do uklidňující zelené. Tento krok snad nemá cenu hodnotit; spolu s vývojem každé distribuce dochází ke změnám jejího výchozího vzhledu.
Aktualizace
Změna trošičku důležitější, ale o to méně patrná je aktualizace základních softwarových balíků. Mimo jádro a systémové knihovny byla aktualizována základní grafická prostředí. KDE je ve verzi 3.5.7 a Gnome je ve verzi 2.20. Ale aby to nebylo moc jednoduché, tak nám to KDE komplikuje a už ve výchozí instalaci je pár aplikací z pomalu přicházejícího KDE 4 (jupí :-)) Takže které aplikace z KDE 4 jsou již ve výchozí instalaci? Například nástroje pro vzdálenou administraci KRDC (slouží k připojení ke sdílené ploše pomocí VNC nebo Windows Remote Desktop) a KRFB (slouží k vytváření sdílených ploch, jak je možná znáte z Windows). Dále pak několik her, například KPatience a KReversi. Dále pak KMahjongg, KMines a KSudoku. Avšak například u takového KSudoku jsem si během psaní recenze všiml, že občas během startu zatuhne.
Pro ty, kteří by se nemohli snad dočkat KDE 4, je připraven 1-click install balíček, který instalaci KDE 4 jakožto paralelního desktopu zajistí. O 1-click install si však povíme něco až za chviličku.
1-click install
S novým openSUSE je tady také nová možnost pohodlné instalace softwaru. Pomocí jednoduchých XML souborů je tak možné nainstalovat pouhým kliknutím spoustu programů a uživatel se nemusí v podstatě o nic starat. Jen odkliká jednoduchého průvodce. Naštěstí se nejedná o žádnou instalaci mimo balíčkovací systém, ale naopak je to činnost s balíčkovacím systémem silně provázaná. Podle pokynů v .ymp souboru se balíčkovací systém postará o přidání repozitářů a instalaci potřebných balíčků a jejich závislostí z těchto repozitářů. Jedná se tedy o zcela systémové řešení a neztratíte tak kontrolu nad systémem.
Jistě vyvstává otázka, kde takové .ymp soubory vzít. Odpověď je však nasnadě, neboť všechny balíčky, které jsou vytvářeny v rámci projektu buildservice, takové balíčky mají, a že jich je opravdu hodně… Mimo tyto pak existují dva balíčky s jejichž pomocí snadno nainstalujete podporu pro multimédia. Jeden pro KDE a jeden pro Gnome. Čímž jsme si vlastně zodpověděli i otázku, jak do nového openSUSE jednoduše doinstalovat podporu multimédiálních formátů zatížených patenty. Stačí prostě kliknout na zmíněné odkazy, vybrat “Otevřít pomocí Yast Meta Package Handler”, stisknout OK a řídit se pokyny na obrazovce.
Změny z Yastárny
Mimo změny skoro všech ikonek byl také kompletně předělán modul pro nastavení síťování. Jakožto uživateli starší verze mi přišel nový modul poněkud nepřehledný, avšak po chvilce jsem si zvykl a nedokáži rozlišit, který mi připadá intuitivnější. Také nevím, jak moc velké změny byly prováděny se síťovým modulem, avšak když se pokusím přes Yast nastavit síťovou konfiguraci a použiji k řízení NetworkManager, tak se mi špatně nastaví síťová maska a v důsledku toho se nemůžu dostat na některé stránky. Takže pokud jste narazili na stejný problém, radím vám nejdříve vyzkoušet přepnutí na tradiční metodu s ifup.
Také se mi subjektivně zdá, že došlo k celkovému zrychlení Yastu, a to nejen správce balíčků, ale i ostatních částí. Přibyl minimálně jeden nový Yast modul - komunitní repozitáře, který slouží k jednoduchému přidávání repozitářů z několika předem vybraných. Nechybí tam tedy repozitáře z buildservice, packman, ATI, nVidia a další. V tomto modulu je však nejspíše chybka: pokud nebyly repozitáře přidány pomocí tohoto modulu, tak je bohužel nerozpozná a repozitář přidá znovu.
Byla přidána GTK+ verze Yastu, která obsahuje stejné funkce jako ta Qt a ncurses. Můžete s ní tak tedy nastavit disky, síť, grafický server, některé síťové servery. Lze také vytvářet bootovací obrazy pro VMWare a další virtualizační nástroje pomocí rozhraní kiwi. Dále taky instalovat balíčky, avšak já osobně mám raději instalaci pomocí zypperu. Pokud chcete vidět, jak vypadá, tak se podívejte na screenshoty z news.opensuse.org [1, 2]
Uspávání, probouzení
Nyní, když se pokusíte počítač uspat na disk, tak v případě, že se vám to podaří a nic cestou nehavaruje, uvidíte hezký spashscreen s teploměrem, který vám bude krátit čekání. Něco podobného uvidíte i v případě, že budete počítač probouzet. Také jsem si všiml, že v případě uspání na disk vám Grub nedá možnost zvolit jiný operační systém, což je dobré hlavně kvůli snížení rizika ztráty dat.
Ostatní vylepšení a změny
Compiz je nyní obsažen na instalačních médiích, v oficiálních internetových repozitářích je pak obsažen i Compiz Fusion. Byl také zrychlen čas startování. Nyní můj notebook nabootuje za 34 sekund, verze 10.2 u mě nabootovala za něco málo přes 50 sekund. V distribučním řetězci také přibyla nová metoda instalace. Jedná se o instalaci z jediného CD, jakou znáte třeba z Ubuntu. Jedno CD, jedno desktopové prostředí. Zbytek je nutné instalovat z internetových repozitářů. Jedná se o věc, po které spousta uživatelů volalo, snad se jim tedy bude líbit.
Verze základních balíků
- Linux 2.6.22.5
- GCC 4.2
- glibc 2.6.1
