Včera jsem se s kamarádkou domluvil, že ve středu ve 20:45 vyjedem na brusle. No co, ve 20:40 jsem si šel obout brusle a vyrazili jsme do Bělského lesa. Pěkně jsme si zajezdili a najednou, z ničeho nic… kap, kap. Oba jsme naráz řekli “A do prdele”, pořádně se rozjeli ať to stihnem co nejblíže k domovu, než se pořádně rozprší. Ale samozřejmě jsme to nestihli. Když jsme dojeli semhle, tak začal foukat pořádný boční vítr. Byl tak silný, že to s kamarádkou trošku lomcovalo (nj, je trošku chatrnější postavy, což já nejsem :D) a tak jsem ji musel chytit za ruku, aby nespadla, nebo neodjela o pár metrů vedle.
Ujeli jsme takhle asi 20 metrů skoro slimáčí rychlostí, vítr nám foukal písek přímo na nohy, brusle a do obličeje. Oběma nám došlo, že to takhle asi nepůjde, tak jsme se domluvili, že to do blízkého podchodu doběhneme v ponožkách. “Sedli” jsme na lavičku. (S tím vítrem, jak foukal, to bylo spíš přistání, než sednutí.) A vyzuli brusle. Doutíkali jsme do podchodu se slovy “hlavně žádné sklo”. Najednou jsme v podchodu, z obou nás kape, jako by jsme skočili do bazénu v oblečení. Lidi na nás koukaj jak na maximální exoty. Už jste někdy viděli v podchodě dva lidi v ponožkách, mokré na kost s bruslemi v ruce? Kdybych to viděl, taky bych čučel. :-)
Stroj na sušení ložisek :D
Došli jsme na druhou stranu podchodu a čekali, než přestane pršet. Bohužel se však nedařilo. Stále pršelo a pršelo, naštěstí však boční vítr ustal. Rozhodli jsme se teda, že když už máme ty ponožky mokré, špinavé, tak že to dojdem až ke mě v těch ponožkách. Je to asi 1,5km vzdušnou čarou. Teďka jsme u mě a chystáme se rozebrat si své brusle, aby utrpěly co nejmenší škodu vlivem zvlhnutí. Oba jsme si totiž asi 14 dní zpátky koupili nová kolečka a hlavně nová ložiska. No a nové ložiska, to je tak 800-1200 podle toho které si kupujete. :-(
